Čas běží, uteče a už se nevrátí

2. června 2017 v 15:54 | Lau.Ra |  Téma týdne
Rychle, rychle běží čas. Ano je to tak. Čas běží, utíká jak splašený a všihni mají pocit, že nemají šanci stihnout vše, co chtěli. Ale je tomu tak doopravdy? Čas je něco, co jsme si vymysleli my lidé. Nikdo v pravěku nenašel na stromě hodinky nastavené na vteřiny a minuty. Dny se dělí podle otáčení Země kolem své osy a délka roku podle oběhnutí Země kolem Slunce. Kybychom vymazali vteřiny, minuty, hodiny, dny i roky, co nám zbyde?

Zůstanou nám pouze naše prožitky ze života. A to je to důležté, na co bychom se měli dívat. Každý pořád někam pospíchá, aby toho stihl více v jednom dni až nakonec nedokáží naplno prožít jedinou chvíli na sto procent. Pak vznikají lidem v životě pouze promarněné chvíle, kdy stejně nestihli všechno. Teď otázka, jestli tu jde o kvalitu, či kvantitu protože, to co jednou prožijeme, se už nikdy nevrátí - čas totiž beží pouze dopředu a to si lidé neuvědomují. Tyto pocity vnímám, když se snažím skvělé okamžiky zachytit foťákem. Dívám se přes hledí a v pozadí mysli mi vyvstane myšlenka: Tohle si budeš pamatovat jako chvíli, kdy jsi chtěla udělat tu nejlepší fotku, a nebudeš si už pamatovat to kouzlo okamžiku. A ten hlásek má pravdu. Vždy musím sama v sobě zabrzdit, odložit foťák od oka a naplno nasát atmosféru, ve které se právě nacházím. I kdyby z toho nebyla dokonalá fotka, tak pocit z toho zážitku si budu pamatovat víc, než kdybych koukala na dokonalou fotku, nad kterou jsem promarnila čas, který jsem měla věnovat prožitku. Protože ani ta nejlepší fotka vám ten zážitek už nevrátí.
Sama jsem posedlá dochvilností. Je to prokletí, protože nervozita z toho, že někam přijdu pozdě mi v životě pár okamžiků už zkazila. Třeba taková návštěva kina - když nesedím v sedačce 5 minut před začátkem reklam, ale až když jedou, totálně mě to naštve (zní to jako prkotina, ale první polovinu filmu jsem nafučená, že jsem tam nebyla včas). Nemluvě o tom, že mám stres z toho, když druzí nedodržují domluvený čas a chodí pozdě.
Já jsem krásným příkladem toho, že kdyby neexistoval čas tak, jak jsme si ho my lidé vymysleli, budu o něco šťastnější.

Člověk si musí uvědomit, že to není čas, co nám utíká, ale jsou to zážitky a okamžiky v našem životě, které se už nikdy nebudou opakovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 2. června 2017 v 16:37 | Reagovat

Jsem také dochvilná, raději budu na místě i o půl hodiny dřív - co kdyby náhodou něco... Přijde mi, že čím jsem starší, tím více všechno letí...

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 2. června 2017 v 17:19 | Reagovat

Je to koloběh, jeden umře, ale svět běží dál, jako by se nic nestalo...tep doby nezná minulost.

3 lau-ra-blog lau-ra-blog | 2. června 2017 v 21:14 | Reagovat

[1]: Je to tak. Ve škole mi to připadalo, jak je rok dlouhý a co jsem v práci, tak si říkám, kde jsou ty časy, kdy jsem chodila do školy :D Co asi budeme říkat za dalších deset let?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama