Osobní útok?

6. května 2017 v 10:30 | Lau.Ra |  Slušnost v běžném životě
Stalo se vám už někdy, že jste někoho slušně požádali o maličkost a on vás div neposlal do patřičných míst? Mě se toto stává v poslední době až příliš často. Nevím, jestli mám ve tváři tak hloupý výraz, nebo jsem až moc mírná a proto si lidé myslí, že se ke mě mohou chovat jako hulváti. Také bych se mohla chovat jako dobytek, ale mám v sobě zakódované nějaké chování a pravidlo, že nevířím vody, pokud to není opravdu nutné.

Příklad:
,,Prosím vás, je deset hodin večer a ráno vstávám do práce. Myslíte, že byste mohli přestat dělat takový randál?´´
S touto prosbou jsem došla jedno pondělí za sousedy nad námi. Věděla jsem přesně, co dělají. Uklízí. Slyšíme každý tah vysavačem i to, kolem jakého nábytku s ním zrovna jezdí, protože do něj vždy naráží. Vrzání nábytku, které vysavači nemilosrdně stojí v cestě spojené s ranami o zem věcí, které padají. Takhle si asi nikdo z nás poklidný večer nepředstavuje. Trpělivě jsem čekala do deseti hodin (začali uklízet již po deváté), jestli si sami neuvědomí, že vážně není vhodná doba na úklid a vydala se za nimi. Lehce jsem zaklepala, protože mají dvě dcery, které šly druhý den do školy a nechtěla jsem je budit.
,,Manželka uklízí, protože o víkendu jsme měli návštěvu a nestihla to udělat.´´ mi bylo odpovědí. Já moc dobře věděla, že měli návštěvu. Věřím, že všichni obyvatelé domu věděli, že oni měli návštěvu Smějící se.
,,Dobře, ale myslíte, že už by mohla paní skončit? Ráda bych se vyspala do práce.´´ Muž (správný ochranitel rodiny) se podíval na hodinky a oznámil mi, že je za tři minuty deset (tím mi jednoduše vysvětlil, že ještě nezačal noční klid). To mě naprosto odzbrojilo.


Když zajdem do detailu, měl pravdu a pro příště alespoň vím, že když ještě nebude přesně deset hodin, mohu si opravdu dělat co chci. Také jsem místo klepání mohla použít zvonek, který by vzbudil nejen jejich děti, ale všechny sousedy na onom patře a obhajovat se, že ještě není deset hodin.

Toto je krásný příklad toho, jak se vytrácí slušnost mezi námi. Já jim nepřišla nadat, ani je nijak omezovat. Slušně (až s pokorou) jsem požádala sousedy, jestli by se mohli ztišit. Sousedi moji prosbu vzali jako osobní útok a tak zahajili protiútok.

Poprosím každého z vás, co tento článek čtete - zavzpomínejte na situace, kdy jste se setkali s něčím podobným. Ať už jste to byli vy, kdo žádal o maličkost, nebo jste sami byli žádaní. Jak jste se chovali? Napadlo vás podívat se na situaci očima toho druhého?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama