Jsme to my

17. května 2017 v 12:00 | Lau.Ra |  Téma týdne
Napadá mě spousta věcí, při slovech: Když se nikdo nedívá. Jen, co jsem letmo prolétla jiné články, došlo mi, že pojetí tohoto tématu je velmi individuálí a co člověk to názor. Ráda bych tu teď přidala ten svůj Usmívající se
Jako první mě napadlo, co dělám, když se nikdo nedívá, ale vlastní podstata není v tom co, ale jak. Toto téma je vlastně o přiznání se, jací doopravdy jsme.

Mám sestru v pubertě - znáte puberťáky, ne? Na venek nebojácní, nejchytřejší a hlavně velmi silní a odhodlaní zvládnout cokoliv. Jenže, co když jsou najednou sami? Ve své pevnosti jen se sebou? Konkrétně u mé sestry vím, že je velmi silný, ale zároveň citlivý člověk, který si své šrámy ponese už celý život. Na venek, když je ve společnosti, zaujímá flegmatický, až lhostejný postoj k jakémukoliv dění kolem sebe, aby ukázala, že je nad věcí. Jestli je taková i v soukromí? Asi ptáte, jak bych mohla vědět, jaká je v soukromí (když se nikdo nedívá). Hodněkrát jsme spolu měly takové ty sesterské chvilky. Povídaly jsme si a já zjistila, že na venek, před ostatními, si vždy nasadí ochranou masku, aby ji už nikdo nemohl zranit. A jak to tak vím? Jsou chvíle, kdy jsem na tom stejně. Věřím, že je nás spousta, kdo to takto děláme.
Ať už k tomu máme jakýkoliv důvod, snažíme se před ostatními schovat svoji zranitelsnost. Teď jen záleží, kdo se na nás dívá. Jestli je to matka, od které distancujeme své city, protože už nechceme, aby vás zraňovala ještě víc, než už ranění jsme, nebo kolegové v práci, před kterými nechceme dát najevo, že bychom něco nezvládli. Ať už se jedná o kohokoliv ve vašem životě, zeptejte se sami sebe, jestli máte někoho, před kým se chováte stejně, jako by se na vás nedíval. Pokud je vaše odpověď ano, jste nejšťastnějšími lidmi pod sluncem.

Tohle je velké téma k zamyšlení pro každého z nás. U dětí chceme být vzorem a tak nám jejich oči dodávají odvahu do života i do krátkodobého rozhodování a občas zase chceme být pod ochrannými křídly rodičů, vrátit se do dětsví a bez strachu z odsouzení před nimi ukázat, že jsme i zranitelní. A proč to tak je? Protože je strašně těžké být jen sám sebou.

Znáte rčení žij každý den tak, jako by byl posldení? Kdybychom ho upravili na naše téma, znělo by: Žij svůj život tak, jakoby se nikdo nedíval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 D D | Web | 17. května 2017 v 13:02 | Reagovat

Moc hezky napsané. A dokonce z toho vycházím jako nejšťastnější pod sluncem. :D Jen do dětství bych se vracet nechtěl.

2 Eliss Eliss | Web | 17. května 2017 v 15:49 | Reagovat

Já se chovám pořád stejně, i když se nikdo nedívá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama