Dnešní technika

3. května 2017 v 18:25 | Lau.Ra |  Co není na netu, jakoby nebylo
Sedím v restauraci a už se nemůžu dočkat, až mi donesou jídlo. Vyfotím ho a ihned dám fotku na Facebook a Instagram aby všichni viděli, co jím za dobrotu. Vlastně bych si asi měla vytvořit složku na jídlo, aby byl můj život přehlednější. Upřímně nevím, jestli je tato úvaha správná, protože nemám tendence všechno, co dělám, sdílet na sociálních sítích, ale chtěla jsem tím poukázat na další nemoc této doby - reálné je pouze to, co je na netu.
Určitě se ptáte, co je špatného na tom, dát na sociální síť činnost, kterou právě děláte. Zopakujte si tuto otázku několikrát a uvědomte si její význam. Jedna z možných odpovědí může být, že to ostatní zajímá. A ptám se znovu: Opravdu tomu tak je? Pokud ano, proč ostatní neustále zajímá, co zrovna děláme? Jaký je k tomu důvod? Vážně potřebujete vědět, že vaše spolužačka ze základní školy, kterou jste neviděli patnáct let, zrovna jí hamburger? Nebo naopak jste vážně přesvědčení o tom, že ji zajímá vaše nové tričko? Pokud jsou vaše odpovědi ano, další řádky se vám nebudou číst lehce, protože tohle se v kapitole Co není na netu, jakoby nebylo pokusím vyvrátit. Zkusím tu vysvětlit, že kvalita vašeho života nezávisí na počtu příspěvků a nasbíraných lajků na internetu. A o čem to teda vlastně je?
Internet nám dává spoustu možností a jednou z nich je i jiná identita. Chceme být krásnější, než ve skutečnosti jsme? Není problém - vyfotíme slefíčko z takového úhlu, z jakého se sami sobě líbíme nejvíc, proženeme filtrem či aplikací (odstraníme vrásky, pupínky, doděláme make-up a zvětšíme našpulené rty) a bum - dáme na internet. Najednou jsme krásnější, mladší a dokonalé. Je jedno, že na ulici vás pak nikdo nepozná, protože na netu vypadáte fakt jinak. Chcete působit na okolí, jako drsňáci? Není problém - označíme skupiny Megadeth a Rammstein jako oblíbené, zjistíme si, že Hells Angels jsou velcí drsňáci a přihlásíme se k jejich odběru. Je jedno, že na tajňáka poslouchám Michaela Jacksona a o motorkách vím jen to, že mají dvě kola. A když se nebudu moct rozhodnout, kým vlastně dneska budu, vytvořím si jiný profil.
Lidstvo začíná žít ve lži a na této lži si vybudovali závislost. Spousta lidí už nejde do kina jen proto, že film opravdu chtějí vidět, ale proto, aby dali na svůj profil, že jsou právě v kině. Uboze pak čekají, kolik "přátel" jim tento příspěvek olajkuje. Když málo, jsou zklamaní, když hodně, naplní je to štěstím. A to je smutné.
Jsou chvíle, kdy jen kroutím hlavou a nevěřím, že dnešní doba vlastně není o ničem jiným než o počtu lajků nebo osob, které vás "sledují". Dřív, kdyby vám někdo věnoval takovou pozornost jako dnes na sociálních sítích, tak by ho policie označila za stalkera.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama